Na cestu psaní se musíš dát, když tvůj šatník a koupelna nemá ti co dát a když si řetěz na tělo nechceš dát.

21. srpna 2012 v 3:59 | Adolescentka |  Životní pouť

Na cestu psaní se musíš dát, když tvůj šatník a koupelna nemá ti co dát a když si řetěz na tělo nechceš dát.

Nadpis se mi moc nepovedl, přiznávám. Ovšem, je to tak. Pár let už čtu módní blogy, kolikrát si říkám, jak se mi to strašně líbí, když někdo fotí svoje nový hadry a vypráví o šminkách a různých chemikáliích, které se patlají všude možně.
Nákupy nenávidím. Ať už je léto, kdy je v obchoďácích vzduch na chcípnutí a ani klimatizace nepomůže. Ať už je jaro, kde všude vidím odporné a na první pohled nechutně nepříjemné svetry. Ať už je podzim, kdy jdu do obchoďáku rozcuchaná jak magor, který právě prošel větrákem. A i když je zima, kdy se kloužu v teplých botách po podlaze, na které tam roztál sníh a musím v ruce svírat těžkou zimní bundu, protože je tam přetopíno.

Další moje velká smůla je, že jsem se narodila do rodiny, kde upřednostňují spíše to, "co má člověk v hlavě a né na hlavě". Můj otec nenávidí, když mám nalakované nehty nebo jsem umělecky zmalovaná od nejlepší kamarádky.

Nesnáším řetízky. Jsou strašně "trendy bendy", ovšem není nic horšího než zpocený krk a na něm hnusný řetízek táhnoucí se až do pasu. To samé, platí pro prstýnky, náramky a dokonce i náušnice, nemám ani píchlé uši!

V mé koupelně se nachází maximálně pleťová voda, modrá krabička s krémem, u kterého ani nevím, jak se vlastně jmenuje, šampón, mýdlo, hřeben a kartáček na zuby. Občas by se tam možná dala ještě najít mastička na ekzém. Na nějaké balzámy na vlasy nejsem, krémy nesnáším dobře, nesnáším když mám od něčeho mastné nohy. Když si koupím samoopalovák, natřu se jím a pak jsem flekatá jak kráva milka, to je taky moc fajn. Takže pochybuju, že by můj článek o samooplanovacím krému, který jsem si právě koupila za výhodnou cenu, někdo vůbec ocenil. Možná by byl dokonce moc sprostý! Třeba bych tam psala "seru na všechny samoopalovací krémy!", protože právě tohle se mi minule, když jsem se prapodivně oflekatila, honilo hlavou.

Jediné, co by mi možná šlo je fotit si jídlo. Jenže nejsem zase takovej magor, abych se místo požitku z jídla oháněla s foťákem abych zabrala jídlo ze všech možných úhlů a stran! Prostě na co příjdu, to sežeru. Takže bych ani nebyla ukázkový příklad pro boubelky! To by tím pádem taky nešlo!!!

Někomu prostě úloha 'fashion blogera' prostě nebyla souzena.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rudolf z Falknova Rudolf z Falknova | E-mail | Web | 16. října 2012 v 0:26 | Reagovat

Tak nevím. Nemyslím si, že je špatné když o sebe slečna pečuje. Je fakt, že když se to přehání tak to asi není dobré. Taky si nemyslím, že každá nalíčená holka je málo inteligentní. Naopak znám pár takových které o sebe dost dbají(patlají se drahými krémy, malujou si nehty atd) a přesto nejsou hloupé. Je to jejich styl a rády se líbí. Každopádně rozumím. Znám i pár slečen, které každodenní zkrášlovací činnost nepřehánějí a vlastně nevypadají zle. Jsou v určitém ohledu víc samy sebou.
Někomu není příjemné strávit dlouhý čas před zrcadlem a šlechtit se. (bože jsem rád že jako chlap jsem těm procesům žen ušetřen)
Je mi jasné, že dívka která by na svém blogu zveřejnovala svůj každodenní výtvor v podobě fotografie svého obličeje po řádění pudřenky, a která by následně očekávala jistojistě nadšené komenty náctiletých svůdníků nejlépe opačného pohlaví asi moc rozumu nepobrala. Po přečtení tvého příspěvku jsem ten nadpis pochopil a vlastně si myslím, že se ti povedl. Dál jsem už jen zvědavej na tvou tvorbu psanou. ;-)  (Pokud se tedy nerozmyslíš a nezačneš fakt fotit ty obědy)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama