Srpen 2012

Na cestu psaní se musíš dát, když tvůj šatník a koupelna nemá ti co dát a když si řetěz na tělo nechceš dát.

21. srpna 2012 v 3:59 | Adolescentka |  Životní pouť

Na cestu psaní se musíš dát, když tvůj šatník a koupelna nemá ti co dát a když si řetěz na tělo nechceš dát.

Nadpis se mi moc nepovedl, přiznávám. Ovšem, je to tak. Pár let už čtu módní blogy, kolikrát si říkám, jak se mi to strašně líbí, když někdo fotí svoje nový hadry a vypráví o šminkách a různých chemikáliích, které se patlají všude možně.
Nákupy nenávidím. Ať už je léto, kdy je v obchoďácích vzduch na chcípnutí a ani klimatizace nepomůže. Ať už je jaro, kde všude vidím odporné a na první pohled nechutně nepříjemné svetry. Ať už je podzim, kdy jdu do obchoďáku rozcuchaná jak magor, který právě prošel větrákem. A i když je zima, kdy se kloužu v teplých botách po podlaze, na které tam roztál sníh a musím v ruce svírat těžkou zimní bundu, protože je tam přetopíno.

Další moje velká smůla je, že jsem se narodila do rodiny, kde upřednostňují spíše to, "co má člověk v hlavě a né na hlavě". Můj otec nenávidí, když mám nalakované nehty nebo jsem umělecky zmalovaná od nejlepší kamarádky.

Nesnáším řetízky. Jsou strašně "trendy bendy", ovšem není nic horšího než zpocený krk a na něm hnusný řetízek táhnoucí se až do pasu. To samé, platí pro prstýnky, náramky a dokonce i náušnice, nemám ani píchlé uši!

V mé koupelně se nachází maximálně pleťová voda, modrá krabička s krémem, u kterého ani nevím, jak se vlastně jmenuje, šampón, mýdlo, hřeben a kartáček na zuby. Občas by se tam možná dala ještě najít mastička na ekzém. Na nějaké balzámy na vlasy nejsem, krémy nesnáším dobře, nesnáším když mám od něčeho mastné nohy. Když si koupím samoopalovák, natřu se jím a pak jsem flekatá jak kráva milka, to je taky moc fajn. Takže pochybuju, že by můj článek o samooplanovacím krému, který jsem si právě koupila za výhodnou cenu, někdo vůbec ocenil. Možná by byl dokonce moc sprostý! Třeba bych tam psala "seru na všechny samoopalovací krémy!", protože právě tohle se mi minule, když jsem se prapodivně oflekatila, honilo hlavou.

Jediné, co by mi možná šlo je fotit si jídlo. Jenže nejsem zase takovej magor, abych se místo požitku z jídla oháněla s foťákem abych zabrala jídlo ze všech možných úhlů a stran! Prostě na co příjdu, to sežeru. Takže bych ani nebyla ukázkový příklad pro boubelky! To by tím pádem taky nešlo!!!

Někomu prostě úloha 'fashion blogera' prostě nebyla souzena.